Francie - Menton

12.3. – 17. 3. 2017

III.

  Dnešní den je dnem změny, jde se za kulturou. V Antibes je muzeum Pabla Picassa s obrazy a plastikami, které pří svém dvouměsíčním pobytu ve městě vytvořil a městu daroval. Couráme po městě a okolí, navštěvujeme největší zahradu ve městě přístupnou pouze jedno odpoledne týdně. Je to dnes příjemných 10 km nachozených po rovině. Žádné hory, žádné stoupání! Cestou domů po dálnici nad Nice nás zastavil “bouchon“, couráme se více jak hodinu kvůli malé dopravní nehodě a její velké likvidaci. Hasiči si asi nacvičovali stažení vozidel ze čtyř do jednoho proudu a moc jim to nešlo.

IV.

  A je tu poslední den věnovaný bunkrům. Máme v úmyslu navštívit Sainte Agnes s velkým dělostřeleckým bunkrem a muzeem. Opevnění je v perfektním stavu, ale stále nenalézáme kulometné krytí boční partie pevnosti. Ať hledáme kdekoli a ptáme se asi pěti místňáků, nikdo nám nedává toužebnou odpověď.  Nenechávám se odradit a nakonec mi majitelka místní restaurace se svým manželem konečně načrtávají na ubrousek, kde by se místo mělo hledat. Po výstupu na vrcholek skály, je ze zříceniny starého hradu kulometnou střílnu s bunkrem konečně vidět. Byla vybudována ze vnitřku hory a dolézt k ní by bylo po úbočí skály sice možné, ale bez jištění dost riskantní.

  Na vrcholku nad pevností, pod zříceninou středověkého hradu, v nadmořské výšce 1 000 m, hospodaří, no spíš si to tam užívá, skvělý Francouz. Má tam jen malou zahrádku, mini vinohrad a pár ovcí, ale úžasný rozhled do okolních hor. Sedí, popíjí víno, pokuřuje. Když mu povídám, že tu má fajn výhled a príma práci, tak se spokojeně chechtá a jeho dlouhé „oui“ jde opravdu od srdce.

S každým, kdo k němu vyleze, se dá do řeči a většinou mu každý dá pěti nebo deseti eurovku jako sponzorský dar na provoz jeho království.

  Od stolku francouzského pohodáře je vidět malý dělostřelecký bunkr v horách nad námi. Má za úkol krytí pevnosti Sainte Agnes z vnitrozemí. A tak po dvou hodinách strávených zde, se přemísťujeme k tomuto opevnění. Jmenuje se Col des Banquettes a jeho nadmořská výška je odhadem přes 1 100 m.

  Opět krásně zachovalý, malý dělostřelecký bunkr s jedním dělem ( bohužel demontovaným ) a s kulometnou věží, no radost pohledět. Dalo by se opět pokračovat dále do hor, protože nad námi se opět tyčí další objekt. Vracíme se ale vedlejšími klikatými silničkami, které nikdo nepoužívá a kde nepotkáte cestou jediné auto, zpět do Roquebrune.

  Na hotelu v rychlosti dopisuji podklady pro zprávu a pomalu chystáme věci na odjezd. Letos nám na naše toulky po bunkrech opravdu přálo počasí. Bylo stále slunečné, s perfektní viditelností a teplotou okolo 20° C. Pokud zde totiž nechytnete počasí, couráte v mracích a nic ze svého okolí pořádně nevidíte. Je to jen ztráta času. Měli jsme také štěstí na lidi, co jsme potkávali cestou a užili jsme si to na plný kule. Je toho tu do dalších let spousta co objevovat. Takže za rok zase „Au revoir“.

  Kdo máte zájem o informace tak na g.manek@seznam.cz .

g.M.

g.M.