Ahoj kamarádi.
S laskavým souhlasem Jirky Zemana a Pavla Lavického, autorů článku, členů Jeep Club Jižní Čechy, mi bylo umožněno zveřejnit na našich stránkách následujíci text.
Tak hezké počtení a mrkněte na jejich klubové stránky. Jsou sice jen rok staré, ale dobře našlápnuté. (jeepclubjc.cz)
g.M.
Miloslav Martinovský, jeden z mála a snad jediný mladý muž s českými kořeny, který se dostal v poválečné éře do americké 173. výsadkové brigády
Muž, který opustil Československo v době uchopení komunistické moci v r. 1948 a jako mladík se přihlásil dobrovolně do vojenských složek USA. Z vyprávění jeho nevlastní sestry víme, že byl nasazen a vycvičen ke špionážním účelům. Vyznívá to i z jeho dopisu matce, kde ji píše doslovně: “ani nevíš, jak blízko jsem u tebe stál“. Další jeho roky jsou zahaleny tajemstvím, nikdo neví, co v té době do roku 1966 dělal, domníváme se, že byl u armádního vojska. Pak přišel Vietnam a z dokumentů je patrné, že sloužil jako parašutista a byl nasazen do bojů v této válce.
Jeho sestra nám vyprávěla doslova tragikomický příběh, jak ji jednoho dne v r. 1968 (již za uvolněnějšího režimu) navštívila v práci delegace amerického velvyslanectví s tím, že její bratr padl ve válce ve Vietnamu a jako jediné žijící příbuzné (rodiče mezitím zemřeli) ji proto přišli kondolovat a zároveň pozvat do USA k vojenskému pohřbu. Sestra, vyděšená touto skutečností a návštěvou této delegace a navíc si vědoma politickéreprese odmítla účast na pohřbu v USA. Nicméně ji přesto bylo přislíbeno, že osobní věci z pozůstalosti seržanta Martinovského jí budou zaslány. Za několik dnů zastavila před jejím panelovým domem limuzína s vládním znakem USA a z ní vystoupili uniformovaní vojáci v tmavomodrých parádních uniformách, nesoucích na rukou polštáře se všemi medailemi a řády, kterých sgt. Martinovský dosáhl. „Já, jediná v červeném kabátě, protože jsem se ani nepřevlékla, jsme jeli tím malým panelovým výtahem nahoru do bytu. Ve dveřích jsem se automaticky zula a oni také. Bylo to trapné a komické zároveň. V pokoji, předpisovým krokem s předpaženýma rukama mi předávali americkou vlajku, složenou tradičně do trojuhelníku a všechny medaile, které bratr získal v boji ve Vietnamu. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat.
Miloslav Martinovský padl v boji o TUY HOA (čti čeu han), americká mapová lokace 6835, dne 30. ledna 1968. Pátrali jsme po jeho minulosti v archivech US Army a zjistili jsme, že celý incident bojů v TUY HOA je dopodrobna vylíčen v Combat After Action Interview „Dog“ Copany 4th Batalion 503d Infantry TUY HOA čili ve zprávě po útoku v této oblasti. Bude jistě velice zajímavé toto přeložit a zveřejnit tak celý průběh boje a posléze i příčinu smrti všech vojáků onoho dne. Dále vyšla i kniha „Země bez slunce“ věnována památce všech vojáků z této události a jak píše autor „kteří jsou na zdi“.
Miloslav Martinovský dosáhl mnoha vyznamenání, bronze star, silver star, purple heart za zranění a mnoho dalších. Myslíme si proto, že si zaslouží jako českobudějovický občan a jediný americký voják z „Vietnamu“ v našem městě, těchto pár řádek.
KIA (Killed In Action) – zpráva o úmrtí v akci.
Vyznamenání
Závěrem ještě z naší korespondence s Pavlem a Jirkou:
Ahoj,
Ten padlý seržant byl bratr mé spolužačky,která nám o něm povídala na naší klubové schůzi. Ukazovala nám také Stříbrnou hvězdu a další jeho vyznamenání. Měli jsme tam také vlajku, kterou jí předal vojenský atašé v roce 1968. Ten článek je zpráva,kterou jsme přeložili z dopisu, který dostala od amer.ambasády.
Myslím, že proti jeho zveřejnění nemůže nikdo mít žádné námitky.
Pavel Lavický
Ahoj kamaráde, zdraví Jeep club Jižní Čechy. Článek můžeš zveřejnit, není proč by se nemělo. Jen škoda, že Ti nemohu říci více, když naši schůzi navštívila jeho sestra a vše vyprávěla. Úplný detaily si již nepamatuji. Martinovský tu byl někdy v.r 1958., to už byl v armádě a sledoval matku až na trh /proto říká,ani nevíš , jak blízko jsem vedle tebe stál/. Nějak ten článek uprav, dle svého.
Vašim stránkám ZDAR!
Yves,JCJČ