Psát Ti, Petře, jak něco funguje jen napůl, když by to mohlo jet na plné kule, je pro mě snad to nejhorší. Je zoufalé vynakládat energii do činnosti spolku, kde chybí týmová práce. Všechno se domlouvá separátně v úzkém kruhu vyvolených, z výboru spolku se stal všemocný orgán, se kterým se nediskutuje. Do toho pár lidí, co mají jeepa jako berličku k pozvednutí svého sebevědomí a je to pak všechno marnost nad marnost. Úplně se tak nějak vytratilo, že to děláme jako splácení dluhu americkým vojákům za jejich oběti, když nás v roce 1945 osvobodili a pak se o nich celé roky jen lhalo.

   A tak se klubovým týmem OCR skvěle zrealizovaná demarkačka v roce 2015 stala v režii pouze jediného člověka, komorní akcí. Pokud by, ale na její přípravě stále makalo více lidí z klubu a v průběhu roku se o přípravě psalo na stránkách, jako v případě prvním ročníku, neskončilo by to nápisem: „ZRUŠENO“, ale dobře připravená akce se mohla posunout třeba o dva týdny.  V tak mizerném roce, jakým byl rok 2020, kdy prakticky nikdo nevyjel, pak mohla být účast obrovská.

   A tak místo celoklubových akcí, kde se na přípravě podílí více členů, jsou v OCR na pořadu dne, akce „jednoho muže“. Organizátor, člen spolku, si pak akci prezentuje jako: „Moje akce“. Sejde se jen úzký okruh lidí, kteří si akci domlouvají více méně mezi sebou. Čtvrteční srazy navštěvuje už jen pár věrných, většinou zakládajících členů spolku a na štáb, který byl kdysi doslova vývěsním štítem OCR, nepřijde ani kompletní vedení našeho spolku! Kde jsou ty doby, kdy na Štáb jezdili do Dřeváku předsedové spřátelených klubů a považovali to za čest. Pavel si se svou bezchybnou, výhradně WW II technikou vydobyl pozici No 1. v Plzni a se svou 16. Obrněnou se stal autonomní součástí v OCR. Dbá totiž na svou dobrou pověst druhoválečníka! Dalšího člena s vozidly Jeep, Dodge a GMC přetáhl do svého klubu Sláva a okolo zbývajících pár členů spolku, majitelů druhoválečné techniky krouží kluci z Plzně a nabízejí jim členství u nich. Nutno říci, že s úspěchem, protože být členem 3. armády, to byla vždycky čest.

    Poslední válcování jsme si užili na Výroční členské schůzi spolku, kde byly stanovy spolku OCR „vietnamovou většinou“ pro snadnější ovládání spolku nabourány a vedení spolku se změnilo z pětičlenného na tříčlenné. Jak nám oznámil nový předseda, bude se mu prý lépe pracovat. Tak co Petře? Nepřipomíná ti to náhodou činnost našeho současného premiéra – upravit si zákony podle sebe? Je to smutný příběh, viď. Zakládající členové spolku OCR jsou už pouhými hosty ve svém vlastním domě! Většina těch, kdo má zažranou bílou hvězdu v kruhu pod kůží, si drží členství ve spolku OCR jen kvůli testacím.

  Takže Petře, to je pro dnešek, tak asi všechno.

Pokračování za týden.