Motto:  Už jako dětem ve škole se nám ztrácely červené pastelky, když jsme měli malovat rudou hvězdu. NAŠE JEEPY MĚLY VŽDY HVĚZDU BÍLOU! A od té doby se závislost na bílé hvězdě v kruhu u nás stále zvětšuje.....

 

Ahoj kamarádi. Na letošní zimu jsem pro Vás připravil čtení o Afgánistánu.

g.M.
 

Afgánistán - část prvá.

Válečnická historie Afgánistánu.

   Afgánistán, to je sedm tisíc let bojů a násilí. Žije tu na padesát národností a kmenů, které když neválčí proti společnému nepříteli, bojují alespoň mezi sebou. Válčil zde Alexandr Veliký, Čingischán, Peršané a všichni vládci říší v sousedství. Podle starého indického přísloví totiž platí: "Jen ten, kdo je pánem Kábulu může být vládcem Přední a Zadní Indie". Každý dobyvatel tu zanechal zmar, vydrancované území a nenávist. Ale i odpor a hrdost. Krutost tu střídala krutost.

   Když Čingischánovi v jednom z údolí v boji zahynul vnuk, pomstil se po mongolsku. Nechal v údolí vybít vše živé! Neušetřil nikoho, prý i ptáci tam dlouhé roky nelétali.

   Po jiném nájezdu nepřátel na afgánskou část Íránské náhorní plošiny, což je velice úrodné území, bylo obyvatelstvo zmasakrováno tak, že v kraji nezbyl nikdo, kdo by se staral o zavlažovací systém a hospodařil.  

   V r. 1525 v bitvě u Panipáta byli Afgánci poraženi spojenými mongolskými a tureckými hordami. „Darmo prosili, trávu mezi zuby držíce, za milost; porubáni jsou a hlavy jejich v pyramidách hromaděny“. Tak zaznamenal kronikář.

   Ani Afgánci ale nebyli žádní svatoušci. Vydávali se drancovat své sousedy kdykoli to počasí dovolilo. Vybírat daně na chod padesátitisícové jezdecké armády od hrdých kmenových vůdců bylo nemožné. Bojovné kmeny se ale byly kdykoliv ochotné spojit k dobyvačnému tažení. Nejčastěji do bohaté Indie, kterou i na čas ovládli. Do Afgánistánu tak roky putovala obrovská kořist. Pohoří Hindúkuš je v překladu „Zabiják Indů“. To tenkrát zástupy zajatých Indů - otroků, kteří nepřežily přechod zasněženého a ledového pohoří, mu daly jeho jméno.

   Když si z Afgánistánu v 19. století  Rusové a Angličané mezi svými říšemi vytvořili nárazníkové pásmo, proběhlo mezi Afgánci a Angličany několik střetů, které pro Brity ne vždy dopadly vítězně.

   V lednu r.1842, po dohodě mezi Anglií a Afgánistánem, mělo být z Kábulu do Indie staženo 16 000 Britů - vojáků, ale i civilistů, včetně žen. Afgánci tehdy pošlapali veškeré uzavřené dohody s Brity a spustili palbu z hradeb Kábulu do zad odcházejících. Ustupující pak čekaly nekonečné přepady a masakry ze zálohy v horských údolích. Do Džalálábádu došel pouze jediný Brit! Těžce zraněný dr. Brydon. Ostatní byli povražděni, vzati jako rukojmí nebo v kruté zimě umrzli. Pravidla boje v Afgánistánu určují vždy Afgánci. A není pravidlem, že musí být silnější. Oni jsou tu totiž doma!

 

   Letmý úvod do historie máme za sebou, příště trochu geografie.

g.M.


 

 

AAR No-1

2020/01/04 New Year Joy Ride rekordní
V sobotu 4. ledna 2020 se na tradiční novoroční jízdě při zatažené obloze a teplotě kolem 5 stupňů Celsia sešlo na Kampě rekordních 79 vozidel. Kromě 45 Jeepů/Muttů 12 Dodge, 1 GMC, 1 Chevy, 17 Wranglerů a 3 Cherokee. Za velkého zájmu mezinárodního turistického publika jsme si vzájemně popřáli vše nejlepší do nového roku a přesně v 11 hodin vyrazili na Hrad. Napáskování na Hradčanském náměstí neproběhlo zrovna rychle a hladce ( naši řidiči a MPíci mají ještě na čem pracovat! ), zato nás již tradičně pozdravil náš vzácný známý a fanoušek kardinál a arcibiskup pražský Dominik Duka, který s námi ochutnal přivezené pečivo a nápoje, a kterému jsme popřáli mnoho zdraví. Naše vozidla a my jsme byli objektem tisíců fotek turistů z celého světa. Přesun k Rudolfinu proběhl hladce. Na jeho schodech jsme si udělali tradiční novoroční fotku a kolem 13:30 jsme se začali rozjíždět do svých domovů. Sezóna 2020 byla zahájena.
-colbi- 

2020/01/04 New Year Joy Ride rekordní

V sobotu 4. ledna 2020 se na tradiční novoroční jízdě při zatažené obloze a teplotě kolem 5 stupňů Celsia sešlo na Kampě rekordních 79 vozidel. Kromě 45 Jeepů/Muttů, 12 Dodge, 1 GMC, 1 Chevy, 17 Wranglerů a 3 Cherokee. Za velkého zájmu mezinárodního turistického publika jsme si vzájemně popřáli vše nejlepší do nového roku a přesně v 11.00 hod. vyrazili na Hrad. Napáskování na Hradčanském náměstí neproběhlo zrovna rychle a hladce (naši řidiči a MPíci mají ještě na čem pracovat), zato nás již tradičně pozdravil náš vzácný známý a fanoušek, kardinál a arcibiskup pražský Dominik Duka, který s námi ochutnal přivezené pečivo a nápoje, a kterému jsme popřáli mnoho zdraví. Naše vozidla a my jsme byli objektem tisíců fotek turistů z celého světa. Přesun k Rudolfinu proběhl hladce. Na jeho schodech jsme si udělali tradiční novoroční fotku a kolem 13.30 hod. jsme se začali rozjíždět do svých domovů. Sezóna 2020 byla zahájena.

-colbi- 

 
 
 
 
 
 

Zde je video od Štěpána a pár fotek

g.M.
 

   Příjemné prožití vánočních svátků a hlavně hodně zdraví a síly do roku 2020. K tomu navrch ještě špetku štěstí a úspěchu. To vše přejeme našim kamarádům a příznivcům spolku Old Car Rangers Praha.

 
g.M.

 Rokycansko - 2019.

 

   Stejně jako v minulých letech, tak i letos jsme s Bobem Balcarem a Jardou Kulhánkem vyrazili na tradiční podzimní výlet. Vyprávění a fotky budou tentokrát z okolí Rokycan.

   Jedeme nejdříve na Ejpovice. Míjíme hospodu U Šnebergů, místo prvního oficiální výslechu K. H. Franka a pokračujeme přes Kyšice, kde byl na cestě do Prahy až do 11.5.1945 zastaven kombinovaný oddíl čs. obrněné brigády. Dále jedeme směrem do Nové Hutě. Tam je nad jezem říčky Klabavy dům, který obýval se svým štábem na konci války E. Harmon.

   V Dýšině jsme vzdali čest soše generála Pattona od sochaře Jaroslava Bockera. Je považována za nejpovedenější sochu generála a je škoda, že  ji Plzeň odmítla instalovat ve svém městě.

V parčíku před OÚ Dýšina je na místě, kde na konci války stál obci darovaný americký kanón, pamětní deska s americkou helmou.

   Chrást má na svém náměstí zajímavý pomník zdejšímu rodáku, panu Skupovi. Je na něm totiž vytesána loutka Hurvínka. Málokdo ví, že se pan Skupa aktivně zapojil do odboje a byl vyslýchám na gestapu. Loutku, jeden z předmětů doličných, pak našli místní děti pohozenou na dvoře gestapa.

   Dále navštěvujeme místo velkého zajateckého tábora pro Němce u Bušovic a jedeme na Březinu. Březina je Jardův magnet, který ho stále přitahuje. Ve správní budově u zámku měl za války pronajaté patro herec Vlasta Burian a v jeho nepřítomnosti tam několikrát tajně přespal parašutista Potůček.

   Po skončení války byli na Březině ubytováni Američané. Za zdí zámecké obory měli ležení vojáci Rudé armády. Dodnes se vypráví o tom, že radost z konce války spojená s alkoholem občas skončila střelbou nad sousední tábor. To prý jaksi patřilo k místnímu „kočkování“.

   Vranovice – pomník na místě obrovského ležení Rudé armády, kde dokonce pronesl svůj projev maršál Koněv, je na vršku, na kterém byste ho nečekali. Pomník je nad „višňovým sadem“ na strmé stráni. Sad vysázeli místní občané po válce na počest Rusů.

  Končíme na přívozu u Nadryb, na místě posledního sestřelu druhé světové války na západní frontě. Messershmit Bf 110 se připletl do cesty dvěma spitfirům doprovázejícím do Prahy anglický čtyřmotorák.

  Počasí bylo tradičně větrné, nálada skvělá, takže zase za rok.

 

g.M.

g.M.

Za X. horskou divizí na Rivský hřeben.

 

  Když příslušníci X. horské divize obdrželi tyto nášivky, nevzbudilo to žádné velké nadšení, spíše naopak. Vojáci si je přišívali hroty bajonetů dolů a o soudku prachu, který měl tvar nášivky evokovat, mluvili jako o sudu od okurek.

  Přes toto „remcání“ dokázali vybojovat její příslušníci již krátce po svém nasazení v Itálii rozhodující průlom v německé „Gótské linii“.

  Na jejich úspěchu měl zásadní vliv tvrdý tříletý výcvik v horách Colorada v USA a náročný výběr mužstva do X. horské divize. Jednalo se převážně o špičkové lyžaře a horolezce. O chlapy, kteří byli zvyklí používat svaly, ale hlavně mozek. Při testech inteligence dosahovali oproti např. pěším divizím naprosto hvězdných výsledků.

  Po příchodu na italskou frontu čekalo X. horskou divizi nečekaně mizerné vybavení. Místo spacáků, které tři roky testovali, vyfasovali jen deky. A dokonce i horolezecká lana zůstala ležet ve skladech v USA. Nedostatek potřebného materiálu ale vojákům neubral na elánu něco konečně dokázat.

 V italských horách čekalo na Američany těžko odhadnutelné množství zakopaných německých vojáků v obranných kulometných a minometných pozicích.

  Po průzkumech terénu Rivského hřebenu byla Američany stanovena napohled naprosto šílená strategie útoku. X. horská divize měla zaútočit na všechna německá opevnění najednou, aby si Němci nemohli pomáhat přesouváním posil. A v noci! V noci měl totiž protivník útok za neproveditelný pro neprostupnost strmých horských svahů.

  Když jsme letos lezli na Monte Belvedere, jedno z klíčových pozic pro dobytí celého Rivského hřebenu, bylo podzimní počasí a používali jsme cesty. Sice příkré, ale cesty. Na vrcholku stoupání jsme toho měli dost.

  Vojáci X. horské divize tenkrát dobývali německé pozice na lanech, v plné zbroji a ve sněhu. Velitelé v obavě o prozrazení útoku vydali rozkaz ze všech zbraní vyjmout zásobníky a použít se směli pouze granáty. Překvapení sebejistých Němců, kteří na svých pozicích „zdomácněli“  a ztratili hodně ze své bojovnosti, bylo fatální.

Dobytí Rivského hřebenu proběhlo během několika dní, přestože operace byla plánována na dva týdny. To, že armádní plánovači počítali při tak náročné operaci s 90% ztrátami, se naštěstí nenaplnilo. A tak X. horská divize v následujících měsících úspěšně překročila řeku Pád a svoji bojovou aktivitu ve WW II zakončila u jezera Lago di Garda.

 

Pokud se o výcviku a nasazení X. horské divize chcete dozvědět více vřele doporučuji knihu "Poslední vrchol" od McKay Jenkinse.

 

g.M.

 

 

 

 

     www.czechwarexplorer.cz

Čeká Vás velice zajímavý článek Jardy Kulhánka o zapomenutém svědectví paní Chrbolkové a souvislosti s atentátem na R. Heydricha, cesta do USA doplněná fotografiemi a další články.

 pro vstup   klikněte  zde 

 

Zacházení se státní vlajkou

Manuál pro zacházení se státní vlajkou zde: Archiv textů/Užitečné.

   Hi Rangers. Pro Vás, ale i pro všechny příznivce a přátele spolku Old Car Rangers, jsem připravil čtení o naší cestě po USA.

 

 

 AMERIKA,

 Cesta po sedmi státech

východního pobřeží Unie.

 Old Car Rangers   24. VI. – 9.VII.  2016

 

 

Přečtěte si  kapitoly - zde

nebo stáhněte soubor PDF

nebo pokud máte v PC přehrávač Flashplayer

interaktivní kniha

g.m.

Zážitků, akcí a misí je tolik, že máme i:

ARCHIV FOTO

ARCHIV VIDEO

a FACEBOOK

PLÁN AKCÍ 2020

 

4. 1. 2020

Novoroční jízda

pořádá Sgt. Trubka

 

9. 1. 2020

Výroční členská schůze OCR

 


6. 2. 2020

Klubová schůze OCR


 

5. 3. 2020

Klubová schůze OCR

 

14. 3. - 15. 3. 2020

Testace vozidel OCR

 

21. 3. 2020

Remagen

 

2. 4. 2020

Klubová schůze OCR

 

4. 4. - 5. 4. 2020

Testace vozidel OCR

 

10. 4. - 12. 4. 2020

Javornice

pořádá štáb 3.A

 

 17. 4. 2020

Konopiště

Pomník 8. letcům USAAF

pořádá Petr Vaněček

 

18. 4. 2020

Bořená Hora

B - 17 Memory

pořádá Dan

 

24. 4. 2020

US Embassy

Convoy of Liberty Prague

pořádá Sgt. Trubka


1. 5. -  3. 5. 2020

Slavnosti Svobody

Plzeń

2. 5 - 5. 5. 2020

Konvoj vítězství

pořádá štáb 3.A

 


4. 6. -  7 . 6. 2020

240 MILES TO FREEDOM

pořádá OCR

 

4. 6. 2020

Klubová schůze OCR

 

19. 6. - 21 .6 2020

SILVER  A

pořádá OCR

 


3 .7 -  4. 7. 2020

Zhůří

pořádá štáb 3.A

 

31. 7. - 2. 8. 2020

Jestřebí

 

.8 - .8 2020

B 17 story - lom Bořená Hora

 

21. 8 - 23. 8. 2020

Drahňovice

 

3. 9. 2020

Klubová schůze OCR

 

5. 9. - 6. 9. 2020

Křenek

pořádá OCR

 

 . 9 -  . 9. 2020

Kovářská

 

1. 10. 2020

Klubová schůze OCR

 

9. 10 - 11. 10. 2020

Javornice

pořádá štáb 3.A

 

5. 11. 2020

Klubová schůze OCR

 

11. 11. 2020

28. listopad 2020

Gen. štáb - OCR

 

vstup pouze v uniformách

 

 

 

 

 

Translate this page

Kontakt

Spolek Old Car Rangers Betlémské náměstí 251/2
11000
Praha, Staré Město
oldcarrangers@seznam.cz